Kiki mi jako dárek k mému návratu do Prahy koupila na doporučení Andrei kížku Evangelium podle svatého lotra od Gue Gilberta, která je fakt hustá :o) Zrovna včera jsem ji v práci četla a našla tam tento Otčenáš napsaný mladými...určitě jste nějaký podobný četli...ale tak jako tak...přečtěte si i tenhle ;o)
Otče náš, jenž jsi na nebesích…
Ano?
Co to je?
Tys mě volal!
Ale ne, ne! Já jsem Tě nevolal. Modlím se… Otče náš, jenž jsi na nebesích…
Teď jsi to udělal znovu…
Ale co jsem udělal?
Volal jsi mě. Řekl jsi: „Otče náš.“ Tak jsem tady. Na co myslíš?
Ale na nic, já…vůbec na nic, jen se modlím. Nedělám přece nic špatného, ne?
Ne, pokračuj v modlitbě.
Posvěť se jméno Tvé…
Co tím chceš říct?
No, chci říct, říct, že… já nevím, co tím chci říct, já… Prostě to patří do modlitby, to je všechno.
Mé jméno se liší od jiných jmen. Mé jméno je: Jsem! To Ti nic neříká?
Ale jo! To mě nikdy předtím nenapadlo… Přijď království Tvé, buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Co děláš pro to, aby přišlo mé království?
Co pro to dělám? … No, nic… Ale zdá se mi, že by nebylo tak špatné, kdybys přišel spravovat věci tady dole stejně, jako je řídíš nahoře!
A řídím Tvůj život?
No… Chodím do kostela… Teda na Vánoce, Velikonoce. No, prostě tam chodím.
Víš, mé království už začalo. Mé království je v srdcích těch, kdo jdou ve stopách mého syna. Jsi si jistý, že jdeš v Jeho stopách?
Poslechni, Pane, já jsem stejně dobrý jako ostatní lidi, kteří chodí do kostela každou neděli.
Jak by se podle Tebe měla naplnit má vůle, když ti, kteří si to přejí, ji nezačnou naplňovat?
Jo, já vím, že mám problémy. Nejsem svatý.
Já to taky vím.
Ty to víš? Tak taky možná víš, že bych se rád zbavil všech těch starých záležitostí, které mi brání být svobodný!
Dobře! Ale pojďme dál. Budeme spolu pracovat, ty a já, a zvítězíme.
To ne, dneska večer to zachází moc daleko a taky by to zabralo moc času… Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
Důvěřuješ mi, co se týče toho chleba?
Ano.
Modlit se je nebezpečné. Mohl by ses úplně proměnit, víš. Ale ještě jsi nedokončil svou modlitbu. Pokračuj… No tak, pokračuj!
Už nemůžu.
Máš strach?
Vím, co mi řekneš.
Tak to zkus, uvidíš…
A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
Mysli na ty, co ti ublížili!
No jo, věděl jsem, že se o nich se mnou budeš bavit. Ale Pane, oni mi udělali hodně zlého, chápeš? A já jsem přísahal, že se pomstím…
A co Tvoje modlitba?
Otázka zvyku, to je všechno.
Aspoň, že jsi upřímný. Ale není snadné v sobě nosit nenávist, že?
Ne, to není snadné. Ale řeknu Ti – až se jednou pomstím, bude mi mnohem líp.
Nebude ti líp, naopak. Už teď jsi tak smutný… Já to všechno můžu změnit.
Ty… Ty můžeš? A jak?
Odpusť jim stejně, jako jsem Tu odpustil já.
Ne, Pane, nemůžu jim odpustit, opravdu nemůžu.
Cos to říkal ve své modlitbě?
… pokusím se jim odpustit. Možná by sis mohl zkusit promluvit taky s nimi. Nevím, jestli se k Tobě každé ráno modlí.
To je jejich problém. Dokonči svou modlitbu.
Neuveď nás v pokušení… ale zbav nás od zlého.
To udělám. Ale Ty se drž zlého zpátky. Nauč se žít v mé lásce
Neboť Tvé je království i moc a sláva na věky.
Ať Tě doprovází milost a pokoj.
Amen.
(Vzato z knížky Evangelium podle svatého lotra, Guy Gilbert)
Papo: mno, já doufám, že i v takovéto chvíli má modlitba cenu (i když určitě ne tak velkou jako, když se soustředíš) protože tam aspoň nějaká touha být s Bohem je, rozhodně lepší než si říct: "Stejně myslím na vše možný, tak se modlit ani nebudu."
ja sama cítim, že modlitba môže byť niekedy boj..u mňa je to dosť často...ale myslím, že to je práve o tom...keby som sa modlila len, keď sa mi chce, to by som sa nemodlila skoro nikdy...a myslím, že duchovná cesta je práve o tých bojoch..
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.